Po dlouhých telefonátech, po několika komplikacích, konečně naše Škodovka nabírá směr Grossvenediger. Na výpravě mi dělá parťáka ještě Radim. O půlnoci dojíždíme na parkoviště na konci cesty ve vesničce Hinterbichel. Odtud ráno za drobného mrholení vyrážíme. Stoupáme po prašné cestě až k Johanaishütte. Zde začíná již úzká horská cestička jež se vine k Defregger Hausu.
Autor: Špejlík
14
27.08.2010
Trabant ve Via Aqua, 2.- 4.7.2010
„Eričko, jsi takový trabantík ...“ prohlásil Joskin, když jsme po 10 hodinách dolezli ve Wilder Kaiseru Via Aqua, 7-, 1000m.
„ Cože?“ ptám se nechápavě, jsem docela jetá, uvařená a taky trochu dehydrovaná.
„Nooo, ten je taky dost pomalý a má hodně velkou spotřebu ...“
„Jdi k čertu.. lezu jak o život a do 15 dýlky bys těžko hledal rychlejší babu.“ říkám docela dotčeně.
Autor: Erika
16
28.07.2010
Kampermauer, 16.-20.7.2010
Po trošku rozpačitém rozhodování kam vyrazit na trošku více horské lezení nakonec zvítězil Kampermauer, sportovnější oblast v alpském prostředí, nedaleko rakouských Totes Gebirge. Před časem jsem tu již lezl, ale pro Špejlíka to byla premierová návštěva. Tropická vedra, za kterých jsme vyráželi, a první den i lezli, moc nenahrávala velkým sportovním výkonům (ostatně moje ne-fyzička taky moc ne), následující víkendové slejváky ale taky moc nepřilepšily.
Autor: Dirigentik
17
22.07.2010
Jižní Franci, první pokus, Saint Victorie, 12.-19.6.2010
Čekáte několik týdnů na pěkné počasí u nás, rozhodnete se, že už toho čekání máte dost a že si konečně chcete pořádně zalézt. Volíte teda něco na jistotu – trochu slunce, trochu tepla, ale hlavně už žádné deště. No tak teda hurá do Provence! Co na tom, že se přesně v den odjezdu umoudřilo počasí i v Čechách ...
Autor: Erika
13
02.04.2010
Zimní Vysoké Tatry 18. - 21. března
Na nádraží jsem dorazil včas. Od Trkáče jsem dostal Dirigentíkovy cepíny (šKvarky - za zapůjčení od pana předsedy ještě jednou děkuji), že prý: „Abych se nemohl vymlouvat na ty své, a konečně něco vylezl“. Pak jsme se nalodili do naší Slovakie, popili pivko a lokomotiva s námi uháněla kamsi do noci za nadcházejícím dobrodružstvím. Ráno naše řady rozšířil ještě Petr Hanák, který jel z Brna. Zubačka ještě nejezdila, a tak jsme si v rámci ranní rozcvičky vyběhli na Hrebienok. Pak již stoupáme Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu. Po cestě ještě zkouším své půjčené cepíny v ledu Grošova ledopádu. Cesta na chatu je náročná stoupáme v hlubokém sněhu a všichni jsme z toho docela vyšťavení.
Autor: Špejlík
24
25.03.2010
Lezeni v Thajsku - Krabi Region (březen 2010)
Thajsko se stalo jiz dosti beznou destinaci ceskych turistu, a stejne tak beznou destinaci evropskych lezcu. Kdyz jsme tedy pri nasi ceste po Asii dorazili do teto konciny, musime preci trosku okusit zdejsi skalu. Oblast okolo mesta Krabi je nejlepsi (a jedinou vyznamnou) lezeckou lokalitou nejen v Thajsku, ale prakticky v cele JV Asii. Leze se na kvalitnim vapenci zformovanem vetsinou do vyraznych skalnich utesu na morskem pobrezi. Hlavni lezecke sektory se nachazeji v oblasti plazi Ton Sai a nedalekeho Railey. Tady jsou tez situovany prazdninove plazove resorty pro turisty vseho druhu.
Telegraficky. Do Děčína nočním vlakem. První bivak pod Písečným vrchem (337 m). Výstup na Děčínský Sněžník (723 m) východní stěnou přes Koňskou hlavu. Sestup západním úbočím, přesun do Ostrova. V kempu pod Císařem zavřeno. Pokračujeme do Tiských stěn, prohlídka skal. Večeře v pensionu U Dědka. Bivak nad Libouchcem. V noci -10 stupňů. Ráno přesun autobusem do Děčína a vlakem zpět do Prahy.
Autor: Pytlouš
Kalendář
Září 2010
Nejčtenější články
- 82x Jak jsme slavili Nový rok 2006 - 75x Letní Vysoké Tatry 2006 aneb zpověď jedné staré vrány - 75x Pytloušovy metodické střípky - trénink - 74x Hohe Wand – zajištěné cesty, 19.-21.5.2006 - 63x Mont Blanc z italské strany, 1. - 7. 9. 2006
Nová fotoalba
Grossvenediger, 10.8.-13.8.2010 | Kampermauer, 16.-20.7.2010 | Via Aqua, 2.- 4.7.2010 | Polinko, 26.-27.6.2010 | Pokus o Hoher Dachstein, 19.-20.06.2010 |
27.08.2010
Grossvenediger, 10.8.-13.8.2010
Po dlouhých telefonátech, po několika komplikacích, konečně naše Škodovka nabírá směr Grossvenediger. Na výpravě mi dělá parťáka ještě Radim. O půlnoci dojíždíme na parkoviště na konci cesty ve vesničce Hinterbichel. Odtud ráno za drobného mrholení vyrážíme. Stoupáme po prašné cestě až k Johanaishütte. Zde začíná již úzká horská cestička jež se vine k Defregger Hausu.
„Eričko, jsi takový trabantík ...“ prohlásil Joskin, když jsme po 10 hodinách dolezli ve Wilder Kaiseru Via Aqua, 7-, 1000m.
Po trošku rozpačitém rozhodování kam vyrazit na trošku více horské lezení nakonec zvítězil Kampermauer, sportovnější oblast v alpském prostředí, nedaleko rakouských Totes Gebirge. Před časem jsem tu již lezl, ale pro Špejlíka to byla premierová návštěva. Tropická vedra, za kterých jsme vyráželi, a první den i lezli, moc nenahrávala velkým sportovním výkonům (ostatně moje ne-fyzička taky moc ne), následující víkendové slejváky ale taky moc nepřilepšily. 
Čekáte několik týdnů na pěkné počasí u nás, rozhodnete se, že už toho čekání máte dost a že si konečně chcete pořádně zalézt. Volíte teda něco na jistotu – trochu slunce, trochu tepla, ale hlavně už žádné deště. No tak teda hurá do Provence! Co na tom, že se přesně v den odjezdu umoudřilo počasí i v Čechách ...
Na nádraží jsem dorazil včas. Od Trkáče jsem dostal Dirigentíkovy cepíny (šKvarky - za zapůjčení od pana předsedy ještě jednou děkuji), že prý: „Abych se nemohl vymlouvat na ty své, a konečně něco vylezl“. Pak jsme se nalodili do naší Slovakie, popili pivko a lokomotiva s námi uháněla kamsi do noci za nadcházejícím dobrodružstvím. Ráno naše řady rozšířil ještě Petr Hanák, který jel z Brna. Zubačka ještě nejezdila, a tak jsme si v rámci ranní rozcvičky vyběhli na Hrebienok. Pak již stoupáme Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu. Po cestě ještě zkouším své půjčené cepíny v ledu Grošova ledopádu. Cesta na chatu je náročná stoupáme v hlubokém sněhu a všichni jsme z toho docela vyšťavení. 
Thajsko se stalo jiz dosti beznou destinaci ceskych turistu, a stejne tak beznou destinaci evropskych lezcu. Kdyz jsme tedy pri nasi ceste po Asii dorazili do teto konciny, musime preci trosku okusit zdejsi skalu. Oblast okolo mesta Krabi je nejlepsi (a jedinou vyznamnou) lezeckou lokalitou nejen v Thajsku, ale prakticky v cele JV Asii. Leze se na kvalitnim vapenci zformovanem vetsinou do vyraznych skalnich utesu na morskem pobrezi. Hlavni lezecke sektory se nachazeji v oblasti plazi Ton Sai a nedalekeho Railey. Tady jsou tez situovany prazdninove plazove resorty pro turisty vseho druhu.
Telegraficky. Do Děčína nočním vlakem. První bivak pod Písečným vrchem (337 m). Výstup na Děčínský Sněžník (723 m) východní stěnou přes Koňskou hlavu. Sestup západním úbočím, přesun do Ostrova. V kempu pod Císařem zavřeno. Pokračujeme do Tiských stěn, prohlídka skal. Večeře v pensionu U Dědka. Bivak nad Libouchcem. V noci -10 stupňů. Ráno přesun autobusem do Děčína a vlakem zpět do Prahy.
